Neupřímnost před psem jen tak neskryjete: Vědci zkoumali jeho prastarý instinkt. Tuhle reakci si dobře zapamatujte!

Možná jste to sami zažili: váš pes se najednou začal chovat divně k člověku, kterému jste tehdy ještě plně důvěřovali. Odvracel hlavu, nechtěl přijít blíž, vrčel bez zjevného důvodu. A třeba se ukázalo, že měl pravdu. To, co majitelé psů pozorují desetiletí, nyní potvrzují vědecké studie – psi skutečně dokáží rozpoznat nepoctivého nebo neupřímného člověka a navíc si ho zapamatují.

Výzkumnice z Tokia to dokázala ověřit v laboratoři

Klíčovou postavou ve výzkumu psí schopnosti odhalit podvod je Akiko Takaoka, vědkyně z katedry psychologie Tokijské univerzity. Její práce se po několik let zaměřovala na kognitivní vývoj zvířat a přinesla výsledky, které odbornou veřejností pořádně zatřásly.

Takaoka navrhla sérii precizně kontrolovaných experimentů. V jednom z nejznámějších byl skupině psů ukázán pokus s miskami: miska byla označena jako ta s jídlem, ale předem ji připravila osoba mimo dohled psů tak, aby se zdála plná, ačkoliv obsahovala falešné jídlo. Psi byli k miskám vedeni opakovaně – a pokaždé zjistili, že jim bylo namluveno něco, co nebyla pravda.

Výsledky byly jednoznačné. Psi podvod rozpoznali okamžitě a co bylo ještě pozoruhodnější – přestali podvodníkovi věřit. Když se dotyčná osoba vrátila do místnosti a pokusila se je oslovit nebo jim nabídnout pamlsek, většina psů ji ignorovala. Někteří se odvraceli, jiní vydávali tiché vrčení nebo stahovali ocas. Naopak k lidem, kteří je neoklamali, šli ochotně, přijímali pamlsky a hledali fyzický kontakt. Výzkum popsal i prestižní magazín National Geographic a jeho závěr zní jasně: psi si spolehlivost nebo nespolehlivost člověka zapamatují a nesou si ji dál.

Psi brání celou smečku, nejen sebe

Ještě zajímavější zjištění přinesla studie z Kjótské univerzity. Tamní psychologové zkoumali, zda psi reagují i na to, jak se cizí lidé chovají k jejich majitelům – tedy k osobám, které pes vnímá jako svou smečku.

Experiment byl navržen takto: majitelé psů přišli do místnosti spolu se skupinou dobrovolníků, které psi dosud neznali. Část dobrovolníků se k majitelům chovala mile a přátelsky, druhá část na ně křičela, byla hrubá nebo odmítavá. Psi celou dobu sledovali, co se děje. Poté všichni dobrovolníci – bez rozdílu – nabídli psům pamlsek.

Ti, kteří se k majiteli chovali laskavě, byli odměněni psí přízní: psi pamlsek vzali, nechali se pohladit a projevovali zájem o další kontakt. Dobrovolníci, kteří se chovali hrubě, na tom byli podstatně hůř. Někteří psi pamlsek odmítli úplně. Jiní si ho sice vzali, ale okamžitě se stáhli a o žádnou další interakci nestáli. Vyhýbavé chování a jemné známky nedůvěry byly patrné téměř u všech. Psi tedy nejenom sledují, jak se někdo chová k nim samotným – hlídají i to, jak se lidé chovají k těm, na kterých jim záleží.

Co to vypovídá o psí mysli

Obě studie dohromady ukazují, že psí úsudek o lidech není jen reflexivní reakcí na okamžitý podnět. Jde o něco komplexnějšího. Vědci to popisují pojmem „sociální reference“ – schopnost hodnotit situace a lidi na základě toho, co pes sledoval v minulosti, a tuto informaci si přenést do budoucích setkání.

Psi tedy nejenže vnímají podvod, ale vytvářejí si na jeho základě trvalejší úsudek. To, co lidé odedávna nazývali „psím instinktem“ nebo „šestým smyslem“, má dnes vědecké jméno i experimentální základ. Nejde o mystiku – jde o skutečnou kognitivní schopnost, která se u psů vyvinula pravděpodobně právě díky tisíciletům soužití s člověkem.

Proč psi tuhle schopnost vůbec mají

Domestikace psa trvala přibližně patnáct tisíc let. Po celou tu dobu byli psi závislí na lidech a lidé na nich. Aby mohl pes v lidské smečce přežít a být užitečný, potřeboval rozumět sociálním vztahům – kdo je vůdce, kdo je hrozba, komu lze věřit. Tato schopnost se tak postupně propracovala do psí kognitivní výbavy tak pevně, že ji dnes dokážeme změřit v laboratoři.

Výzkumy z Tokia i Kjóta ukazují, že psi jsou ve čtení mezilidských vztahů překvapivě zdatní – mnohdy zdatnější, než by se zdálo na první pohled. Nejde jen o chytré zvíře s dobrou pamětí. Jde o bytost schopnou empatie, sociálního úsudku a rozlišování mezi spravedlivým a nespravedlivým chováním.

Co z toho plyne pro každodenní život s psem

Pokud se váš pes k někomu nechová tak, jak by bylo zdvořilé, možná stojí za to se zastavit a trochu víc přemýšlet o tom, proč. Nemusí reagovat jen na nepříjemný zápach parfému nebo na cizí hlas. Možná si ten člověk v jeho přítomnosti kdysi počínal způsobem, který pes vyhodnotil jako nespolehlivý.

Nepřeceňujte to, ale ani to neignorujte. Věda říká, že váš pes vás možná sleduje a chrání pečlivěji, než jste si kdy mysleli – a že jeho reakce mají hlubší základ, než jen špatnou náladu.

Zdroj: ezy.cz