Českou hudební scénu zasáhla bolestivá ztráta: Zemřel jeden z nejznámějších muzikantů, jehož tvorbu milovaly celé generace!
„Smutná zpráva: 12. 10. 2026 ve večerních hodinách odešel od nás do nebe můj nejlepší kamarád a spolupracovník Pavel Půta, skvělý muzikant, písničkář, textař a skladatel, ale hlavně dobrý a pohodový člověk. Pavle, děkuji za všechno, byla to jízda,“ napsal Seidl.
Těmi slovy řekl vlastně vše, co se o Půtovi říct dá. Nebyl to člověk blikajících světel a velkých pódiových gest. Byl to muzikant, který svou práci odváděl s klidem, humorem a řemeslnou precizností – a výsledky mluví samy za sebe.
Z Klatovska až na plzeňskou folkovou scénu
Pavel Půta se narodil 14. března 1948 v Pačejově na Klatovsku. Hudba ho provázela od mládí – v 70. letech hrál na kytaru v orchestru Svatopluka Čecha, kde získával první větší zkušenosti s profesionálním hraním.
Postupem času ho kroky zavedly na plzeňskou folkovou scénu, kde se etabloval jako jeden z jejích výrazných hlasů. Vystupoval v duu se Stanislavem Staňkem a dvojice si vybudovala pevné místo v tehdejším nezávislém kulturním životě. Folk v té době nebyl jen hudební žánr – byl to způsob, jak říkat věci, které se jinak říct nedaly.
Divadlo, Parník a spolupráce s Andym Seidlem
Po rozpadu folkového dua nezůstal Půta bez práce ani bez pódií. Získal angažmá v Divadle Pod lampou, kde si rozšířil obzory směrem k divadelní tvorbě. Setkání s Andym Seidlem přineslo další kapitolu – společně založili divadelní studio Parník, které se stalo dalším domovem jejich společné tvorby.
Seidl byl Půtovi víc než jen kolega. Jak ostatně ukázal svou facebookovou zprávou, byl to nejlepší kamarád. Takovéto přátelství, které vydrželo dekády divadel, kapel a životních zvratů, bývá vzácné.
Texty, které zná každý, kdo poslouchal Katapult
Největší stopu zanechal Pavel Půta jako textař rockových skupin. Jeho spolupráce s Katapultem přinesla písně, které se staly součástí soundtracku celé generace – Někdy příště a Věřím ti jak blázen patří k těm kouskům, které člověk slyší na prvních pár tónů a okamžitě ví, o co jde. Pracoval také pro skupinu Odyssea.
Psát dobrý text k rockové písni je jiná disciplína než skládat hudbu nebo psát prózu. Musí to fungovat ve zlomku vteřiny, text musí sedět rytmicky i významově a zároveň mít v sobě něco, co posluchač nechce pustit z hlavy. Půta tohle uměl.
Málokdo ví, že Půtova tvorba nebyla jen o rocku a folku. Spolupracoval s výtvarnicí a autorkou pohádek Vítězslavou Klimtovou, jejíž básně zhudebňoval pro dětské publikum. Tato část jeho díla stojí trochu ve stínu těch rockových hitů, přesto ukazuje šíři jeho talentu – člověk, který dokáže oslovit jak fanoušky Katapultu, tak nejmenší posluchače, musí mít v sobě opravdu velkou muzikantskou i lidskou škálu.
Na vlastní uši band: kapela s novinářem v sestavě
V pozdější části kariéry se Půta stal jednou z klíčových postav uskupení Na vlastní uši band. Sestava byla svým způsobem neobvyklá – vedle Půty a Andyho Seidla v ní hrál také novinář Josef Klíma, jehož jméno si většina lidí spojuje spíš s investigativními reportážemi než se scénou. V roce 2019 kapela vydala album Reparát, na kterém se Půtovy texty opět dostaly k posluchačům v nové podobě.
Tohle uskupení reprezentovalo Půtu v jeho pozdní, ale stále aktivní tvůrčí fázi. Nebyl to muzikant, který by v určitém věku přestal a žil ze starých zásluh. Hrál, psal a nahrával dál.
Poslední album: dokončil ho těsně před odchodem
Snad nejsilnějším detailem celého příběhu je to, co Půta stihl ještě před smrtí. S kapelou Na vlastní uši band totiž dokončil nové album, na jehož vydání se teprve čeká. Nahrávku má vydat vydavatelství Galén – instituce jinak spojená především s odbornými zdravotnickými publikacemi, která se však věnuje také folkové a nezávislé hudbě.
To, že člověk ve svých 78 letech dotáhne do konce nové album a pak odejde, má v sobě něco silného. Půta nezpomaloval. Pracoval až do konce a zanechal po sobě hudební materiál, který jeho fanoušci teprve uslyší. Album tak bude jakýmsi posledním pozdravem – hudbou, která přežila svého autora.
Česká hudba přichází o člověka, který ji tvořil v zákulisí
Pavel Půta nebyl typ celebrity, jehož obličej znal každý ze stránek časopisů. Byl to člověk, jehož práci znají všichni – jen ne vždy věděli, že je to právě on. Textaři a skladatelé v pozadí bývají přehlížení, dokud nepřijde okamžik, kdy si uvědomíme, co všechno s nimi odchází.
Česká hudební scéna o Pavla Půtu přišla 12. října 2026. Zbývají jeho texty, jeho melodie, nahrávky, které zanechal – a jedno album, na které si ještě chvíli počkáme.
