Srdce se zastaví, ale tím všechno končit nemusí: Co se v tu chvíli děje v mozku? Svědectví přeživších mrazí!

Mozek může být vědom toho, že jeho tělo právě umírá. Zní to jako námět na hororový film, ale přesně to naznačují výsledky výzkumu, který probíhá na Lékařské fakultě Univerzity Stony Brook v New Yorku. Vede ho doktor Sam Parnia a jeho zjištění mění způsob, jakým přemýšlíme o okamžiku smrti.

Co prožívají lidé, kteří přežili srdeční zástavu

Doktor Parnia a jeho tým se zaměřili na svědectví lidí, kteří prodělali srdeční zástavu a byli úspěšně resuscitováni. Tito lidé popsali zážitky, které jsou na první pohled neuvěřitelné: sledovali, jak nad nimi pracují lékaři a zdravotní sestry, slyšeli hovory kolem sebe a v některých případech dokonce zaregistrovali okamžik, kdy jim lékař oznámil čas smrti.

Doktor Parnia to pro server LiveScience popsal takto: „Popsali své zážitky, kdy sledovali lékaře a zdravotnický personál při práci a snažili se je zachránit, věděli o všem.“ Tato svědectví nejsou ojedinělá – naopak se opakují u různých pacientů a vědce nutí k tomu, aby je brali vážně.

Proč mozek hned nevypíná

Klíč k pochopení leží v rozdílu mezi klinickou smrtí a biologickou smrtí mozku. Jsou to dvě různé věci. Klinická smrt nastane, když srdce přestane bít – to je okamžik, který lékaři zaznamenají a zapíší do dokumentace. Biologická smrt mozkových buněk ale probíhá pomaleji.

Pokud záchranáři nebo lékaři okamžitě zahájí resuscitaci – tedy masáž srdce a umělé dýchání – dostává mozek i nadále zhruba padesát procent obvyklého množství kyslíku. To nestačí na plné vědomí v bdělém stavu, ale stačí to na to, aby část mozkových funkcí přetrvala. Čím déle resuscitace pokračuje, tím déle tato omezená aktivita trvá.

Elektrická vlna, která prochází umírajícím mozkem

Vědci mají pro tyto přetrvávající prožitky ještě jedno možné vysvětlení. Spekulují, že když mozkové buňky začínají odumírat, šíří se mozkem vlna elektrické energie. Právě tato vlna by mohla být zodpovědná za intenzivní a živé vzpomínky, které přeživší po resuscitaci popisují. Jak uvádí britský deník Daily Mail, mozkové buňky mohou za určitých okolností zůstat aktivní i několik hodin po zástavě srdce.

Nejde tedy o mystiku ani o duchařské příběhy – jde o měřitelnou elektrickou aktivitu v tkáni, která se ještě zcela nevzdala.

Co to znamená pro náš pohled na smrt

Výzkum doktora Parnii otevírá zásadní otázku: kde přesně leží hranice mezi životem a smrtí? Dosud jsme ji kladli do okamžiku, kdy srdce přestane bít. Jenže pokud mozek i poté vnímá okolí, slyší hlasy a možná si uvědomuje vlastní zánik, je ta hranice mnohem méně jednoznačná, než jsme si po staletí mysleli.

Pro vědeckou komunitu to není jen filosofická záhada. Má to praktické důsledky – například pro to, jak se chová zdravotnický personál u lůžka pacienta v resuscitaci, nebo pro etiku rozhodování o ukončení léčby. Pokud vědomí přežívá srdeční zástavu třeba jen několik minut, stojí to za to brát v úvahu.

Smrt jako proces, ne jako okamžik

Snad nejdůležitější závěr, který z těchto výzkumů plyne, je ten, že smrt pravděpodobně není jeden konkrétní moment, ale postupný proces. Srdce se zastaví, ale mozek ještě chvíli pracuje. Vědomí se nevypíná jako světlo po stisknutí vypínače – spíš se pozvolna ztrácí jako rádiový signál, když jedete do tunelu.

Výzkum na Univerzitě Stony Brook v tomto ohledu teprve začíná a odpovědi na ty nejhlubší otázky lidské existence zřejmě budou přicházet ještě dlouho. Jisté je jedno: smrt je složitější, než jsme si mysleli.

Zdroj: ezy.cz