Máma, nebo táta? Nový výzkum přináší překvapivý závěr o dědičnosti inteligence: Rodiče zřejmě nehrají stejnou roli!

Za inteligencí vašich dětí stojí z velké části matka – to je závěr, ke kterému dospělo hned několik moderních vědeckých studií. Výzkumníci přitom dlouhá léta předpokládali, že inteligenční vlohy se dědí po otci i matce zhruba stejnou měrou. Ukazuje se, že tomu tak není.

Geny, které se chovají jinak podle původu

Klíčem k pochopení celé věci je jev zvaný genomický imprinting – tedy skutečnost, že některé geny se chovají odlišně podle toho, zda je dítě zdědilo po matce, nebo po otci. Ne všechny geny jsou si v tomto ohledu rovny. Část z nich se „aktivuje“ jen tehdy, pocházejí-li z mateřské linie, zatímco tatáž verze zděděná po otci může zůstat v podstatě tichá.

Právě tento mechanismus vědce přivedl na stopu toho, proč jsou při přenosu inteligence matky v tak silném postavení.

Co říkají konkrétní výzkumy

Několik nezávislých studií, které se tímto tématem v posledních letech zabývaly, došlo k podobnému závěru: děti s největší pravděpodobností zdědí inteligenční schopnosti právě po matce. Vědci přitom nezpochybňují, že inteligence jako taková je z velké části dědičná – to bylo jasné již dávno. Novinkou je zjištění, která rodičovská linie má při tom silnější slovo.

Geny odpovědné za kognitivní schopnosti jsou totiž soustředěny především v chromozomech, které dítě přijímá od matky, a zdá se, že právě ty jsou v oblasti rozvoje mozku nejaktivnější.

Co to neznamená – a co ano

Bylo by přílišným zjednodušením říct, že otec na inteligenci potomka vůbec nezáleží. Dědičnost je složitý proces a na finální podobě kognitivních schopností dítěte se podílí stovky genů, prostředí, výchova i náhoda. Matčiny geny mají ale v tomto skládání puzzle zdánlivě silnější hlas než ty otcovy.

Vědci rovněž upozorňují, že výsledky výzkumů nesmíme přečíst jako „chytrá matka = chytré dítě“ bez dalšího. Genetická výbava je jen část rovnice.

Proč na tom záleží i pro výchovu

Pochopení toho, jak se inteligence přenáší z generace na generaci, má praktický dopad i mimo laboratoř. Ukazuje například, jak důležité je investovat do vzdělání a intelektuálního rozvoje dívek a žen – jejich genetická výbava se totiž promítne i do schopností jejich dětí. Zároveň výzkum znovu potvrzuje, že biologická výbava neznamená osud: podnětné prostředí, zájem rodičů a kvalitní vzdělání dokážou potenciál v genech buď rozvinout, nebo naopak potlačit.

Geny jsou základ, zbytek je na vás

Ať už vaše děti zdědily bystrost po kom koli, odborníci se shodují na jednom: genetická výbava je startovní čára, nikoli cílová páska. Čtení před spaním, rozhovory u stolu, zájem o to, co dítě zajímá – to všechno hraje roli, kterou žádný gen sám o sobě nezastoupí. A to je dobrá zpráva pro každého rodiče.

Zdroj: ezy.cz