Julie byla z chování kněze v rozpacích. Během vánoční koledy ho požádala, aby ihned odešel
„Dlouho jsem přemýšlela, jestli během vánoční koledy přijmout kněze, protože jsem nedávno začala studovat a odstěhovala jsem se z rodinného domu. Spolu s přítelem jsme v pronajatém dvoupokojovém bytě. Když kněz oznámil vánoční koledu, ukázalo se, že ten den nebude ve městě, protože jde do Zakopaného. Šlo tedy o to, že pokud ano, budu muset kněze přijmout sama. Moc jsem to nechtěla. Ne proto, že bych se bála. Pro mě je něco trapného, když se modlím a povídám si s knězem sama na místě, kde každý den žiji. Pro církev nebo jinou veřejnou instituci je to jiná věc, ale musíte odhalit svůj soukromý prostor.
Nakonec jsem se rozhodla, že to udělám. V duchu jsem se přesvědčovala, že se není čeho bát ani zahanbit. Kněz přece není přísný lektor. Pomodlí se se mnou, chvíli si promluvíme a půjde k sousedům.
V den mé návštěvy jsem se vrátila domů dříve. Uklidila jsem byt, dala do pořádku svůj vzhled a připravila stůl. Potom mi už zbývalo jen čekat. Nakonec přišel.
Nejprve následovala modlitba. Přiznám se, že jsem na tom byla špatně. Za prvé jsem se před tímto neznámým cítila trapně, zadruhé jsem moc dobře nevěděla, co a jak odpovědět. Nakonec to skončilo a kněz si sedl.
Začalo to velmi pěkně. Kněz byl mladý a veselý. Byl zvědavý, kde jsem se bavila na Silvestra a jaké rasy je moje kočka. Mluvili jsme ještě asi 10 minut stejným přátelským tónem. Kněz mě povzbudil, abych se zúčastnila setkání skupiny Obnova v Duchu svatém a poděkoval mi za obálku, aniž bych se do ní podíval. Myslela jsem, že je konec návštěvy a byla jsem ráda, a pak se stala tragédie. Kněz všechno pokazil a ukázal se jako podlý člověk. Řekl, že si všiml, že mám problém říci modlitbu Otčenáš. Požádal mě, abych to udělal před ním.
Bohužel v polovině jsem sekla. Zapomněla jsem jak to pokračuje. Každý den říkám jen „Zdravas Maria“ a modlitbu k Andělovi strážnému, občas přidám i něco vlastními slovy, i když velmi zřídka. Řekla jsem to knězi a potom požádal, abych řekla modtlibu: „Věřím v Boha“ a zeptal se na Desatero. Rozzlobila jsem se, protože jsem si to nepamatovala. Mohla bych jmenovat pouze tři přikázání a ne ve správném pořadí. Podívala jsem se na kněžovu tvář, která se zvrtla a požádala jsem, aby opustil byt. Udělal to beze slova.
Nevím, jakým právem se mě tento kněz ptal na mé modlitby. Už dlouho nenavštěvuji hodiny náboženství. Co když jsem tedy neuměla správně vyslovit pár modliteb? Jsem jen člověk a mám právo zapomenout a kněz by si to neměl dobírat. Není důležitější jednat v duchu lásky? Není to to, za co se budeme zodpovídat? Tento kněz na to zřejmě zapomněl. A na první pohled vypadal tak mile. Skoro mě oklamal. Šikovný. Nejprve se zeptal na kočku a nějaké kecy, potom mě začal kontrolovat. Vážně, jsem ohromená jeho mazaností. Zajímalo by mě, jestli by řekl všechno s nadhledem. Vždyť když jde o změny, soudy a podobně, každý má morální povinnost začít od sebe.
Jsem si jistá, že příští rok nepřijmu kněze. Pastorační návštěva by měla být příjemná. Úkolem kněze je podporovat své farníky dobrým slovem, radou a modlitbou a ne kontrolovat, zda modlitby znají. Cítila jsem se zkompromitována chováním tohoto kněze. Nesnáším ho a stejně tak i koledy.
Nevím jak vy, ale já to vzdávám. Nenechám se ponížit. Nejhorší na tom je, že mi nikdo nerozumí. Několik lidí, které jsem znala, již řeklo, že znát základní modlitby je povinností katolíka a je škoda je neznat. Věřím však, že důležitější je chování a vy se můžete modlit vlastními slovy.“
