Arturova chůva odhaluje tajemství. Bartošová nebyla přesvědčena, že si chce Pomejeho vzít. „Smrdí mi,“ tvrdila

Iveta Bartošová, která byla popisována jako naivní, si přála vzít Jiřího Pomejeho zejména kvůli splnění svého snu o idylické svatbě. „Mám si ho opravdu vzít?“ ptala se Bartošová, když váhala, zda se má provdat právě za Pomejeho, kterého nakonec charakterizovala jako hlučného a impulzivního muže. Tato osobnostní nesouladnost byla pro Bartošovou značným zklamáním, neboť byla zvyklá na decentnější partnery.

Podle Dvořákové převážil u Bartošové cit nad rozumem a Pomeje získal její srdce, ačkoliv byl považován za problematickou osobnost. Před svatbou však zpěvačka neustoupila ze svého rozhodnutí ochránit sebe a podepsala předmanželskou smlouvu, což se ukázalo jako klíčové rozhodnutí vzhledem k Pomejeho dluhům.

Zajímavým odhalením bylo také to, že Bartošová byla značně ovlivněna čichovým ústrojím při výběru partnera, což může být důvodem, proč ji Pomeje odpuzoval. „Víš, proč ho nechci? Smrdí mi! A vadí mi!“ svěřila se zpěvačka Goldě, což naznačuje hlubší biologické aspekty v jejím vnímání Pomejeho.

Tyto odhalení ukazují, že svatba, která měla být vrcholem romantiky, byla ve skutečnosti plná pochybností a kompromisů, a nabízí pohled do komplikovaného vztahu dvou tehdy veřejně známých osobností.